Stromečky

Mé poslední motání... :-) Nakonec jsem boj s drátky vyhrála a na svět přišla jablůňka a švestka - vánoční dárek pro skvělé dámy.

Ruce jsou už zahojené a začínají mě svrbět. :-) Nejvyšší čas začít něco motat z pedigu nebo vlny. :-)

Duchové žijí

Bude noc duchů...  :-)

Cesta kolem světa

Minulý víkend se v Ostravě konala výstava Kreativ.  Kromě návštěvy výstavy jsme podnikli i  cestu kolem světa.  Byli jsme se kouknout na MINIUNI - Svět miniatur. Příjemná procházka.

Z výletu jsem si dovezla Jeníčka a Mařenku. :-)

Minizahrádka na balkoně 2.

Takhle to u nás vypadalo na začátku léta. Kytky opět narostly do obřích rozměrů a udělaly spoustu parády.

asarina kvetla jak divá

Pohled z ulice:

Minulý víkend nadešel čas rozloučit se s letničkami.

Podzimně-zimní truhlíky se dočkaly.

nádherně medově voní

náš vánoční stromeček

 A nakonec - dárek:

Drak Mrak

Další splněný sen - filetové háčkování. Inspiraci jsem našla na stránkách úžasné babičky Valinky (zde ). Nad jejími slunečníky jen obdivně a toužebně vzdychám (fotka).

Nikdy jsem filetové háčkování nezkoušela, ale tak moc se mi návod na draka líbil a tak dlouho se mi o tom zdálo, až jsem se pustila do tvoření. :-) A toto je výsledek:

dárek pro dvě úžasné Lvice

Miluji draky. Možná proto, že jsem taky Drak. :-)  ... a k podzimu patří. Ještě jeden, tentokrát papírový. 

P.S. Mám návod na nádherného dráčka z drátků. Letos to už nestihnu, ale příští rok..... :-)

Pouštění draků

K podzimu patří pouštění draků. Dneska jsme jedno podnikli. Byla to paráda.
















Jednomu dráčkovi, který spadl na zem, mé zlatíčko pochroumalo fasádu. :-) Pak zjistil, že se po zemi kutálí špulka s provázkem. Vzal ji do tlamy a začal utíkat, mezitím se mu drak krásně vznesl nahoru. :-) Kromě jiných věcí, umí pouštět  i draky. :-) Jen je škoda, že člověk není tak rychlý a vždy připravený jeho akce zdokumentovat.

3 draci ve vzduchu, byli hodně vysoko

na zem spadla kořist

Ben urval drakovi ocas a utíkal pryč

Tábor Dogfrisbee a agility - Račí údolí

Ke konci srpna jsme s hafanem zamířili do nejsevernějšího výběžku Moravy a Slezska - Rychlebských hor. V tomto magickém místě existuje pohádkově čisté Račí údolí, kde se konal tábor Dogfrisbee a agility.

Račí údolí je jedno z nejkrásnějších a nejtajuplnějších míst Rychlebských hor. Je dlouhé zhruba 7 km. Ve středověku vedla Račím údolím důležitá obchodní cesta tzv. Solná stezka. Od r. 1998 bylo prohlášeno za přírodní rezervaci.

V Račím údolí pod Čertovými kazatelnami stojí překrásný starý dřevěný taneční sál – Tančírna. V 19. století to byla jedna z nejkrásnějších staveb v okolí Javorníku. V blízkosti Tančírny se nacházela malá pekárna, prádelna u Račího potoka, 5 výčepních zařízení.J Dolní část údolí tehdy žila bohatým společenským životem. Před 2. světovou válkou se o sobotách v Tančírně konaly pravidelné zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Ke konci 2.světové války a po odsunu němců začala Tančírna chátrat a tento stav bohužel trvá dodnes.

Kromě tréninků nám zbyl i čas na menší procházky po okolí. Jedno dopoledne jsme se vydali na zříceninu hradu Rychleby. To byl původní záměr, ale nakonec jsme viděli více.J I když jsme šli po turistické značce, přišli jsme k zřícenině z jiné strany než jsme měli. Dodnes to nechápu.J

Hrad Rychleby se nachází na nepřístupném skalnatém výběžku Přílbového vrchu. Patří ke středověkým opevněním, o jejichž existenci nejsou písemné zprávy. Ani jméno hradu není původní. Zříceninu hradu Rychleby opravili na počátku 20. století místní milovníci historie podle svých představ o vzhledu středověkých hradů. Při této úpravě bylo nalezeno velké množství předmětů denní potřeby. Zbytky keramiky, které našli, svědčí o tom, že hrad byl obýván ještě v 15. století.

Zpátky jsme se vraceli jinudy. Dorazili jsme na rozcestí. Ty fakt nemám ráda a zvlášť takové, kde není žádný ukazatel.J Na jedné cestičce byl pamětní kámen věnovaný p. Šálkovi. Říkala jsem si, že zkusíme jít po některé další a uvidíme kam dojdeme. Vždycky se přece můžeme vrátit. Co čert nechtěl J, byli jsme blízko Čertovy kazatelny. Na tohle místo jsem vůbec nechtěla jít. Mám strach z výšek a z vyprávění ostatních o super vyhlídce jsem věděla, že tam opravdu nemůžu.J Nicméně Čertova kazatelna je moc pěkné místo. Je to  rulový skalní útvar s 13 metrů vysokou kolmou jižní stěnou tvarem připomínajícím kostelní kazatelnu.  Z ní je překrásný výhled do Račího údolí. Vše jsem sledovala z uctivé vzdálenosti, na vyhlídku nešla, ale aspoň jsem si přečetla pověst. Na protější straně Čertovy kazatelny jsou údajně ukryty zbytky strážního hradu Pustý zámek.

Protože se už blížila doba obědu a byli jsme jen 0,5 km od Račího údolí, vydali jsme se s Benem po jedné lesní cestičce zpátky. Přiznám se, že mi bylo podezřelé, že je to nějak moc pohodlná cesta a že nejdeme prudce dolů z kopce. Ale říkala jsem si, že se to někde zlomí a budu se divit.J No, nic takového se nestalo, cesta skončila u jedné chaty. Vůbec jsem netušila, kde jsem.  Nakonec jsme do Račího údolí přišli, i když úplně jinudy.J

Na další dobrodružné výpravy už nebyl čas. Jedno dopoledne jsme hráli hry, a pak jsem chodila koukat na tréninky frisbee a agility. Ben mezitím odpočíval a čerpal síly na běhání překážek.

A teď k táboru:

Instruktory za agility byla Markéta Malinčíková (několik let je trenérkou v klubu Kirican Olomouc) a za dogfrisbee Lucie Schönová (2x Mistryně ČR, 3x Mistryně Evropy, Mistryně světa,…). Skvělé holky.

Chatku jsme obývali společně s Meggie a její majitelkou Zuzkou. Bylo úžasné pozorovat, jak Meggie provokuje Bena ke hrám. Ranní pusinkování nemělo chybu. J

První den tréninku byl tragický. Ben se mnou přestal komunikovat, extrémně se začichával, řešil ostatní psy, nic nepomáhalo. Byla jsem z něj zoufalá a nejen já, ale i Markéta. Obě jsme doufaly, že další dny to bude lepší. Změna byla pomalá, ale hlavní je, že vůbec byla. Největší radost jsem měla, když se Ben při cvičení začal trošku soustředit a pozorovat ruku s pamlskem. Párkrát utekl z placu. Na přivolání nereagoval, a já někdy čekala dost dlouho než se vrátil. Třeba J… když jsem ho nechala volně běhat, aby si před tréninkem přečetl zprávy. Tehdy si přišla vyzkoušet agi fenka Nastěnka. Milý Ben nechal čichání, namířil si to k ní a začali se společně honit a hrát si. Přidala se k nim ještě další fenka Miluška. Problém byl, že se chlupáč do Nastěnky zakoukal a když byla v blízkosti, nefungoval, byl totálně mimo.J

Nastěnka

Později mi Markéta řekla, že naše běhání už vypadá jako agility. Moc mě to potěšilo. Zjistila jsem, že musím zlepšit svou fyzičku. Ben je hrozně rychlý. V tunelech i na kladině začal zrychlovat a já měla problém udýchat to. J

I když jsme netrénovali agility tak intenzivně jako ostatní, přesto jsme zažili spoustu legrace a strávili  příjemné dny s lidmi naladěnými na stejnou notu. Díky večerním tréninkům jsem viděla létat netopýry. A kdo ví… příště možná budeme trénovat i frisbee. J

Všechny fotky jsou zde.
Při tréninku nebyl čas fotit.  J